Ženská duše

Testy na internetu mi pomohli s výběrem

Od rodičů jsem se odstěhovala už někdy během druhého ročníku na vysoké škole. Našla jsem si práci na částečný úvazek během týdne a po večerech jsem doučovala pár dětí angličtinu. Ne, že bych až tak nutně počítala každou pětikorunu na chleba. To zase ne. Ale uspokojoval mně pocit, že se o sebe dokážu postarat a můžu si o všem rozhodovat podle sebe. Někomu se to může zdát sobecké. Já tomu říkám trochu jinak – svoboda a nezávislost.

Nejvíc jsem asi tápala v začátcích, kdy jsem prostě sbalila kufry, přijela do města, zavřela za sebou dveře pronajatého bytu a… babo raď. Najednou jsem byla odkázaná jen sama na sebe. Všechno, co jsem chtěla koupit, zařídit, vybavit… Vše záleželo jen na mě. Rozhodně si ale nepředstavujte, že jsem ten typ člověka, který začne organizovat večírky, rozhazovat peníze na všechny strany a kašlat na práci nebo školu, jakmile nad ním zmizí rodičovský dozor. To ani náhodou. Naopak jsem si sedla ke stolu a sepsala všechno, co musím nakoupit.

Šla jsem na to logicky. Pokud šlo o korunové položky, většinou jsem se nad ničím nerozmýšlela. Buď jsem nakupovala metodou pokus omyl, nebo jsem už dopředu věděla podle ohlasů třeba na TestBlogu, jestli kosmetika nebo běžné potřeby do domácnosti stojí za nákup. Jakmile se ale výdaj přehoupl přes pomyslnou hranici, kterou už jsem si nemohla dovolit dávat z peněženky denně, pročítala jsem články a recenze mnohem víc, abych se dozvěděla, jestli přece jen investice například do nového kávovaru nebude úplně zbytečná.

Chápu, že mnohem jednodušší by bylo zajít rovnou do obchodu a zeptat se třeba prodavače, co si o daném zboží myslí on. Jenže víte, jak to je. Pokud jde o obchod, kde mají prodávající provize z prodeje, jsou vám někdy schopní vychválit i totální šunt, který se vám rozsype ještě než přijdete s nákupem domů. Mám jaksi větší důvěru v nezávislé recenze, kdy mi někdo popíše přesně ty funkce, vlastnosti a nedejbože problémy, které mně při zakoupení čekohokoli čekají.

V dnešní době vám mozek zahltí kvanta informací pomalu ještě dřív, než si vypijete ranní kávu a stáhnete poštu s několika desítkami spamů, přečtete zprávy na Facebooku, noviny, SMSky, poslechnete přehled událostí v rádiu, nebo jedním okem v televizi zahlédnete, co se děje na druhém konci zeměkoule v Číně. Aby z toho člověku úplně nehráblo, je nutné, aby se informace naučil filtrovat a aktivně vyhledával a pouštěl k sobě jen ty, o které opravdu stojí. Možná proto jsem hned od začátku na poštovní schránku vylepila samolepku „nevhazovat letáky“ a pokud možno bez ovlivňování reklamou se rozhoduji sama, co je pro mně nejlepší. A weby jako TestBlog mi v tom velmi pomáhají