Historie sushi

Sushi (což znamená „kyselá rýže“) je považováno za národní jídlo země vycházejícího slunce, ale původně pochází princip přípravy z oblasti Číny, kde se už ve starověku čerstvě ulovené ryby skladovaly mezi čistými omytými kameny v jámách naplněných rýží. Díky rýži probíhalo v jámě kvašení (fermentace), vznikala kyselina mléčná a ryby se proto nezkazily. Tehdy se použitá rýže vyhodila. Teprve v 7. - 15. stol. n. l. (údaje se liší) zjistili Japonci, že ryba s rýží je velmi chutná a přišli i na to, že proces kvašení se urychlí a chuť ještě zlepší přidáním octa. V 19. stol. se sushi začalo podávat i jako rychlé občerstvení v hojně navštěvovaných tokijských divadlech. S touto moderní přípravou je spojen hlavně kuchař Hanaya Yohei, který ji zrychlil a vymyslel i další chuťové variace. Jako první začal vyrábět sushi z čerstvých, nikoli konzervovaných ryb (lovených zásadně v zátoce Edo, proto se jeho sushi nazývá edome) a založil po celém Japonsku první síť „sushi fast foodů“ (nutno dodat, že sushi je na rozdíl od hamburgerů, které nabízejí západní fast foody, velice zdravé obsahující různé minerály, vitamíny, jód, nasycené mastné kyseliny, proteiny atd.). Jelikož si Japonci potrpí na etiketu a rituály, i příprava sushi byla vždy velice estetickou záležitostí. Dokonce až donedávna platilo, že jde o posvátnou činnost, kterou mohou vykonávat jen muži, protože ženské ruce jsou prý moc teplé a rybu znehodnocují. V současnosti je sushi fenomén oblíbený po celém světě. I u nás najdeme skoro v každém větším městě sushi bistro nebo restauraci. Klasické přísady (syrová ryba a zelenina, mořská řasa, rýže, ostrý křen wasabi, ocet, sójová omáčka) si lidé v různých zemí upravují a nahrazují také podle svých národních chutí. Originální přísady lze koupit ve specializovaných prodejnách nebo i v hypermarketech.