Závist

Jelikož je závist přirozenou lidskou emocí, není možné se jí v určitých okamžicích zcela vyhnout. Bible označuje „závist“ za jeden z nejtěžších hříchů, kterého se lidé dopouští, ale napadá mne, jak rychle by šel pokrok kupředu, kdyby tato vlastnost neexistovala. Záviděli jsme ptákům jejich křídla, jejich volnost a svobodu. Nevznikly první létací stroje právě z této pohnutky? Samotného jedince může tento cit hnát výš, pokud má v povaze také alespoň špetku průbojnosti a nespokojí se jen tak s něčím, protože nestačí jen někomu závidět pěkné auto, jakoukoli jinou hmotnou věc. Člověk proto musí něco udělat, i kdyby prahnul jen po moudrosti. Přísloví Marka Twaina praví: „Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno aby mu záviděli.“ Je možné, že někteří berou závist, kterou jiní cítí vůči němu samému jako jistý druh obdivu, což je pravda zvrácená myšlenka, protože přes všechno čím nás závist žene kupředu, otevřená neskrývaná závist – i když je sama o sobě neškodná a se zdravou ctižádostí dokonce prospěšná – muže mít destruktivní účinky, pokud se s ní projeví pomstychtivost nebo přejde v žárlivost či nenávist. V takovýchto případech se může stát, že se člověk ze závisti uchýlí ke krajnímu řešení situace, které nebývá správné a mnohdy dělá ukvapená rozhodnutí. Každý minimálně jednou někomu něco záviděl, ať už to byla hračka nebo jiná nicotná „modla“ našeho mládí či kterákoli věc, a pravděpodobně opět někomu něco závidět budete. Není to nic nepřirozeného, jen je důležité dbát na to, abychom svou závistí – která nám může být, jak je psáno výše prospěšná – někomu neublížili. Závist již též inspirovala mnoho umělců, jako například českého sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který ji ztvárnil do svého alegorického cyklu neřestí či grafika Jakoba Mathama a vznikly též mnohé písně.