Krása

Líčení pro krásu

Je zvláštní, jak hodně vypadá obličej jinak nalíčí-li se a naopak, jak se změní tvář, kterou jste zvyklí vídat nalíčenou, když na sobě pár líčidel nenese. Opravdu se nedá říct, že pokud se žena nelíčí, vypadá hůře i když může být o něco méně výraznější. Jde o zvyk a o to, jaký pohled na to má okolí.
Nemyslím, že by ženy pomlouvaly jedna druhou, že se neumí líčit či že se nelíčí. Tedy (ne)obyčejné ženy – samozřejmě si umím představit nějaké s nosem nahoru, kterým připadá vylézt na ulici bez líčidel jako nestoudnost. Některé ale jednoduše nejsou zvyklé nebo nemají tolik času se o sebe tak starat a být jako ze škatulky po celý den. Pochválí se sluší-li to druhé a mohou vyjádřit údiv, kde se to naučila.
Cítí-li se žena kvůli svému vzhledu méněcenná, líčidla jí mohou dodat na sebevědomí a může si myslet, že pro okolí zkrásněla. (Může to být pravda a může jít jen o pocit, protože ani předtím okolí nepřipadaly ošklivé.)
Pravdou je, že ovládá-li někdo toto umění, s tváří se dají dělat zázraky. Díky make-upu se zamaskují drobné nedostatky pleti, příliš zapadlé a schované oči se dají tužkou zvýraznit a „vytáhnout“. Na to však nestačí vlastnit pouhé přípravky, jde o techniku a jak se říká, toto je skutečná „vyšší dívčí“.
To jak se malovat se ženy mohou dozvědět na návštěvě u své kosmetičky, od zkušenějších kamarádek či od pracovnic zaštítěných pod nějakou společnost, která vlastní značku kosmetiky. Tyto ženy mají za úkol pořádat posezení s dámami a ukazovat jim, co by jim mohlo slušet, jaké barvy se k nim z hlediska líčení hodí a podobně.
Před svatbou se ženy běžně nechávají zkrášlit od odbornice – má to být přeci ten den, kdy jsou ony tou ozdobou. Některé situace si v dnešní době přímo žádají nalíčenou ženu. Má-li totiž něco nebo někoho reprezentovat, společnost si zvykla na líčidla.