Cool móda

Emo není out

Emo styl získal své označení ze spojitosti se slovem „emoce“. Přijde mi logické, že se tento styl zrodil. Některým prostě nestačí se ve světě rockerů, skejťáků a hiphoperů (a dalších) tvářit drsně, někdo má potřebu ukázat svou citlivost navenek, a neboť lidé jsou různí, není proč jim to zazlívat.

Jako u jiných stylů nejde jen o způsob oblékání a stylizování, ale i o jistý způsob života. Tento styl je v širší veřejnosti znám pro sebepoškozování, kterého se na sobě dopouští lidé, kteří ho vyznávají. V tom ale jeho základ není a nikdy nebyl. Mrzí mě to za ty, kteří této myšlence podlehli a následně se jí i řídili – sama společnost a většina tak vlastně udělala z Emo stylu doménu sebevrahů.

Jádrem tohoto stylu byl od začátku důraz na emoce, hlavně ty smutné – jak tomu ani jinak v období dospívání být mnohdy nemůže – a jejich ventilování.

Nejjasnějším poznávacím znamením bývají čistě černé vlasy padající do čela, oči silně obmalované černou tužko, ruce ověšené spoustou náramků – možná odtud ta pomluva o sebepoškozování –, úzké černé kalhoty a černé triko. Černá obecně v barvách vybraného oblečení převažuje, i když se sem tam mohou objevit i barvy jiné. Jejich typickou obuví jsou „Converse“.

Vliv „Ema“ zasáhl i hudební okruhy. Mluví se hlavně o stylu rockové hudby, v jejichž textech se zpěváci často zpovídají. Vznik se datuje do 80.let – v té době se nazýval „emocionální hardcore“. Do dnes však přeměnil spoustu kapel k nepoznání (příkladem mohou být francouzko-kanadští Simple plan). Ojedinělým případem se stal český raper Jayk3M, který na protest a možná i ze srandy založil styl „Emo rap“ – ten se vyznačuje stejně emocionálními texty, jako rocková podoba Emo hudby.

Tento styl si vybírá od okolí časté urážky a posměšky, právě kvůli své pověsti, kterou si s časem vysloužil.