Taky jsem už tlustá

Donedávna jsem během vteřiny byla schopná odsoudit kohokoli, kdo by měl dle mého názoru nadváhu větší než pět kilogramů. Důvod? Nechápala jsem, proč se o sebe proboha ti lidé nestarají. To je jim snad úplně jedno jak vypadají? Nevidí se v zrcadle, že jim lezou špeky z gatí ze všech stran? Nežijí zdravě? Necvičí...? Ó, jaké bylo moje překvapení, když jsem si jednoho dne zkoušela nové tričko v kabince v obchodě a v jedné chvilce se mi dostalo zrcadlové facky v podobě vrácení odrazu někoho, kdo má o dobrých deset kilo víc, než by bylo záhodno. Jak se to stalo?! Kdy jsem k TOMUHLE dospěla?! Proč jsem si toho nevšimla?! Vzápětí mi došlo, že ono večerní popíjení vínka s uzobáváním tučných sýrů, noční smažené hranolky na střídačku s množstvím pytlíků brambůrek a hromada housek s majonézovými pomazánkami si asi vybraly svou krutou daň. Když k tomu připočítám nulový pohyb a povalování se u počítače... Bylo mi ze sebe zle. Ten den jsem se na sebe opravdu naštvala a řekla si, že s tímhle vším je konec. Nehodlám každý rok měnit šatník stylem „jééé, zase musím koupit o číslo větší oblečení“. Nechci se bát vzít si bokové kalhoty nebo sukni, aby mi převisoval špek na břiše a už vůbec nemám náladu poslouchat rádobyvtipné kecy „naše holka je krev a mléko“. Ne a ne a ne! Začala jsem proto okamžitě zjišťovat, co musím udělat pro to, abych svůj život od základů překopala. Sedla jsem k internetu a dlouho do noci projížděla všechny možné rady a tipy jak zhubnout, až mi vyšlo jediné logické řešení. Kašlat na všechny diety! Tělo není hloupé a nenechá se obalamutit tím, že budu kupříkladu jen týden v kuse jíst ananas, nebo proteiny. Chce to logiku. Zdravou logiku. Jako první jsem z jídelníčku seškrtala veškeré smažené pokrmy, sladkosti a pochutiny, noční vyjídání ledničky a popíjení alkoholu. Pryč s tím! Dala jsem si limit 1200 kcal denně a každou položku, i ten nejmenší drobeček jídla, jsem si poctivě zapisovala do jídelního deníčku. Věřte mi, že to funguje – kolikrát než byste si kazili výčet zdravých položek něčím nedobrým, raději si mlsku odepřete úplně. Stal se ze mě skoro odborník na složení potravin – nákup jídla mi trval ze začátku nestkuečně dlouho, než jsem pochopila, co na obalech popsaných tím mrňavým písmem mám vůbec hledat. Dost mi v tom pomohly i články na TestBlog.cz, kde jsem se v recenzích dočetla i informace o složení potravin a jejich kalorické hodotě (nemusela jsem tohle info teda hledat po všech čertech). Jako výhodné mi také přišlo, že jsem nemusela zjišťovat, jestli je daná potravina také „jedlá“. Známe přece ty nízkotučné varianty čehokoliv – některé by se daly pomalu použít jako chemická zbraň. Na TestBlogu jsem se aspoň dočetla konkrétní zkušenost čtenáře. Samotný jídelníček ale neudělá tolik, jako když přidáte pohyb. Zakoupila jsem tedy permanentku na bazén, oprášila kolečkové brusle, pořídila švihadlo a sepsala vlastní cvičební plán jógy a posilování, který jsem denně dodržovala. Motivace byla obrovská, takže ani nedalo moc velkou práci se do cvičení nutit. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Už po týdnu jsem měla dole 2 kg a během půl roku jsem mohla kompletně obměnit šaty ve skříni o 3 velikosti nižší. A dnes? Recenze potravin pročítám pořád, ale se cvičením už to nijak nepřeháním. Jsem v takové udržovací fázi, kdy jsem se naučila, které jídlo si mám hlídat a které bez milosti odmítnout. A ono to kupodivu stačí.