Mezi námi

První láska

Za první lásku, může být označena jen ta jediná a nikdy už nebude jiná. Jestli to bude i ta největší a nejvytrvalejší, to nikdo nezaručí, ale obvykle to tak nebývá. Nezbývá než doufat.

Je normální, že většina mladých ze začátku spíše „tápe“, vybírá si. Můžou za to hormony, je to přirozené. V klubech, kde je velká koncentrace mladých lidí, to občas silně zajiskří a jen čas ukáže, jestli to bylo jen poblouznění (třeba alkoholem) či si spolu skvěle rozumíte.

Může se stát, že okolí váš vztah nepřijme, toto nebezpečí však nehrozí jen u první lásky. Odmítavost kamarádů je však teror, který si nezasloužíte, a rodiče by si také měli uvědomit, že už vám není pět, a že tím, že vám zakážou se stýkat toho mnoho nedocílí a jen udělají dusno. Zkuste si s nimi promluvit a zeptat se jich, co jim vadí. Je jasné, že nebudete objektivní, to od vás v tomto stavu nečeká, ale můžete se poté alespoň pokusit podívat se na věc z jejich pohledu.

S první láskou bývají hlavně z počátku velké problémy, člověk neví, co má od vztahu čekat. Některé zvěsti zkušenějších kamarádů často nezní moc přitažlivě, ale první láska bývá obdobím příjemného objevování nových a nezapomenutelných věcí. Ať už očekáváte od první lásky cokoli, zaručeně vás překvapí – a já doufám, že v dobrém.

Je smutné, že některé zasáhne natolik, že si z ní odnesou problémy do dalších vztahů – mnohdy se jedná o problémy vskutku destruktivní –, ale o to intimnějším se pak další vztah stává, když se ty překážky zboří.

Rozhodně nezačínejte s někým chodit jen proto, že nikoho nemáte. Myslete na jeho/její city a myslím, že ani vy by jste se necítili tak skvěle, jak by jste mohli.

V dospělosti na ni každý vzpomíná a já vám můžu jen přát aby jste na ni mysleli v dobrém, přes všechny problémy, co může přinést.