Motivace pro cvičení

Ženy hrdé na své svaly a štíhlost cvičí, mají to rády, pomáhá jim to se uklidnit a opravdu si to užívají. Ženy, které si tak nezakládají na vypracovanosti své postavy, se většinou o cvičení baví. Nepovedených pokusů začít má jistě každá na svém kontě bezpočet. A tyto historky jsou oblíbeným prostředkem k závěru : „Proč to zkoušet, stejně to nevydržím.“ Neznám takovou, které by závazky jako „každý den půl hodinky u televize“, „po ránu třicet dřepů“ nebo „povánoční dieta a a pohyb“ nějak moc dlouho vydržely. Každá z nich jednou zas napadne, že to znovu zkusí. Ne doma na domácím přístroji, z toho se postupem času stává „věšák na oblečení“ a cvičit na něm v samotě je nuda. Domluví se s kamarádkami – protože je přeci příjemnější v tom nebýt sám – a každá si koupí permanentku. Jenže zvyk je železná košile a tu je těžké svlékat. Proč se loučit s večery u vína a místo toho se lopotit v tělocvičně? Donutit se opravdu jít, když nejsou zvyklé a řekněme nemusí, je složité, jak jsem také měla sama možnost vypozorovat na chování mamky a jejích kamarádek. Je to vtipné divadlo a nejhezčí na tom je, že se tomu všechny svorně smějí. Nejdůležitější je si udržet náladu! To je samé: „Už zítra pudeme?“ „Já nejdu, bolí mě zub.“ „Nojo, tak nepudem, dyť co.“ Ať mi neříkají, že kdyby chtěly, že by se od začátku roku nenašel jediný den, který označily jako termín, kdy by to vyšlo a mohly by všechny. Uspořádaly dokonce nejeden dýchánek, na kterém se samy sobě zavázaly, že to nebudou flákat a začnou se sebou konečně něco dělat – tento závěr přisuďme vínu, neboť myslím, že výrokem, který mi svěřily, se všechny řídí. „Ono už jen z toho, že máš tu permanentku v peněžence, se cítíš hubenější.“ Opravdu mě těší že neztrácejí humor a přemýšlím, kdy toto motto budu používat i já. Alespoň že mají duševní klid.