Mezilidské vztahy

Téma lidského soužití je nevyčerpatelné, protože každý, ať chce nebo nechce, je s ostatními v nějakém vztahu – tím spíše nikdy nevyschnou studnice strastí o kterých se dá mluvit ohledně lidského (ne)soužití. Takovéto okruhy témat se mohou často měnit, opakovat i zamotávat a jsou tedy vynikající na opakované probírání. Svěřování problémů týkajících se vztahů nemusí připadat každému slušné vůči druhým osobám. (Proč přidělávat starosti.) Jsou však i tací, většinou ženy, kteří si rádi postěžují a velice se jim tím uleví. Občas odlehčit duši tím, že se někomu svěříte není na škodu, a však je důležité si uvědomit, že některé osoby o svěření vašich osobních problémů nestojí, a správně si vybrat osobu, kterou obtěžkáte svým trápením. Ženy zvláště v pozdějším věku mají zvyk stěžovat si zvláště na svého dlouholetého partnera a narazí-li na posluchače, který je není schopen zadržet či je ochoten je skutečně poslouchat, mohou se v tom opravdu vyžívat. Na jejich obhajobu je nutno dodat, je mnohdy jsou jejich výtky na jeho osobu oprávněné, mnohdy si ale stěžují na titěrné maličkosti, které někdy nestojí za řeč. Člověk už prostě musí jít na návštěvu za babičkou s tím, že uslyší: „Dyť dědek je blázen, představ si…“ Ženy sužuje mnohé a ony cítí potřebu se z toho jednoduše vykecat. S vědomím, že se její potíže s ním neustále opakují, bez nejmenšího studu pouštím tyto věty jedním uchem dovnitř a druhým ven a občas si tiše smutně povzdechnu, dopadnu-li také tak. Je to šťastný věk, kdy vám nikdo, s kým trávíte větší část času neleze na nervy. V mladém věku žen, kdy si nemusí stěžovat na své dlouholeté protějšky, se hovory ohledně témat točí hlavně kolem lásky a událostí s ní spojené. Stěžují si na své neštěstí ohledně partnerů, dávají na odiv svou radost a chlubí se prstýnky.