Nevěra

Pokud nějaká žena zjistí, že jí její dlouholetý milovaný partner podvádí, má hned několik možností jak se vyrovnat se svým žalem. Kromě pití, brečení, různých demoličních aktivit (pálení fotek, upalování medvídků a kdoví čeho ještě), se může jít svěřit své nejlepší kamarádce. Ta ji vyslechne. Každá ví, že jí vyslechne. Proto tu přeci kamarádky jsou, příště to může být obráceně. Takovéto debaty se odehrávají většinou v kruhu velice úzkém a intimním, sedí se, pije se víno. Kamarádka se pokusí pomoci. Ne, že by už nepomohla tím, že druhou vyslechla, ale vezme jí k tomu všemu někam na odreagování, zkrátka aby se zapomnělo, a vznese návrhy, co dělat dál, které podvedené už tak jako tak od začátku běhají hlavou. Rozejít se? Přejít to? V případě manželského svazku rozvést se? A co děti? Odpustit? Zavrhnout? Zaškrtit? Utopit? Přijít domů s motorovou pilou na rameni a říct: „Tak jsem doma miláčku.“? Vliv kamarádky může být velký a pokud je jen trochu pomstychtivější, nevěrníkovi by nemuselo být prospěšné ani, že se k nevěře přiznal sám. Stejně tak by mu nemuselo být vhod, jestli kamarádka poradí něco ve smyslu „Musíš ho držet zuby nehty, ty to vyhraješ!“, pokud už nemá v úmyslu žít se svou původní partnerkou. Může se stát, že na nevěru některého přítele či manžela své kamarádky přijde žena sama. Hříšník si může být jist, že ji nebude tlačit svědomí, aby tento fakt zatajila v zájmu jejich domácnosti a dětí nebo z jiné podobně šlechetné pohnutky. Skryté nezůstane nic. Přes všechnu bolest, kterou tímto sdělením způsobí, si ji pravděpodobně nenechá pro sebe. Pokud je žena ta co podvádí, může se to před svými přítelkyněmi usilovně tajit, zvlášť v případě, pokud lépe znají i jejího „oficiálního“ přítele a mají ho rády. Jsou však i takové, které se chlubí svým novým románkem, kyticí růží a podobně.

Publikováno: 03. 04. 2011

Kategorie: Vztahy

Autor: Adéla Záhorská