Životní styl

Domácí práce

Co kdo má v domácnosti nestarosti se postupem času a let různě vyvíjelo. V nejstarších dobách to bylo rozděleno jasně a výjimky snad ani nebyly přípustné. Ženy se staraly o děti, sbíraly plodiny a bobule, muži naopak lovili a chránili ženy. Pak tomu bylo tak, že muži měli nestarosti vydělávání peněz, ženy se staraly o domácnost a o děti – v chudších rodinách samozřejmě musely také obstarávat peníze, ale stěží dostaly více než jejich muž a tak se spoléhalo spíše na něj.

Dnes se většina žen stará o domácnost, má nestarosti děti a vydělává. Muži také vydělávají, někdy více, někdy méně, někdy nic. Nedivme se, že si ženy ne zrovna občas postěžují, že manžel dělá míň, v případě, že ulehne k televizi na gauč jakmile přijde domů a má pocit, že má vše splněno.

Muž by se měl starat, aby vše v domě chodilo jak má, opravovat ho a vylepšovat – tak alespoň může vypadat ideál podle dospělých žen. Některé však mohou jen posmutněle poslouchat pochvaly své kamarádky na to, jak vymaloval a podobně. Posléze si postěžovat, jak to vypadá u nich doma a když přijdou domů, to spící na gauči u zapnuté televize je ujistí, že se nic nezměnilo.

O nic nedělajícím muži, který zanedbává své role vůči rodině, ví všechny kamarádky ženy, které se to týká, litují ji. Jsou obeznámeny se všemi jeho prohřešky a někdy se účastní pastí, které jsou na něj spřádány, aby si uvědomil, co se dá na domě vylepšit. Takovéto akce končí však bezúspěšně. Barák přece nepadá, takže „no stress“.

Ženu, která „vlastní“ takového muže, stojí každý kousek síly ho donutit aby něco udělal. Ona musí, protože jinak by se neměli do čeho oblékat, neměli by co jíst, neměli by z čeho jíst, neměli by kde jíst. Nadává na něj.

Naopak muž, který se práce nebojí, bude opěvován a všechny kamarádky jeho ženy jí ho budou závidět.